Materiál pro zasedáNÍ
AKADEMICKÉHO SENÁTU ČVUT
dne 31.3.2004
Možná konkrétní opatření pro směřování ČVUT (názor Václava Hlaváče) |
Předkládá
prof. Ing. Václav Hlaváč, CSc.
předseda komise pro rozvoj a vědu AS ČVUT
Praha
23.3.2004
Prof. Ing. Václav Hlaváč, CSc.
vedoucí Centra strojového vnímání, zástupce vedoucího katedry
Elektrotechnická fakulta ČVUT, katedra kybernetiky
121 35 Praha 2, Karlovo náměstí 13, telefon 224 357 465, FAX 224 357 385
email hlavac@fel.cvut.cz,
http://cmp.felk.cvut.cz/~hlavac
Praha 23.3.2004
Pro: prof. Ing. Jiřího Witzanyho,
DrSc.
rektora ČVUT
Věc: Možná konkrétní opatření pro
směřování ČVUT
Vážený pane rektore,
navazuji na naše setkání 17.3.2004 při druhé
diskusi s komisí pro rozvoj a vědu AS ČVUT (KRaV) o Vašem dokumentu
Koncepce a program rozvoje ČVUT v letech 2004-2010. Požádal jste mě, abych Vám
v písemné podobě předal nápady na konkrétní opatření, jež by mohly pomoci
realizovat dlouhodobou strategii ČVUT směrem ke vzkvétající výzkumné
univerzitě. Jde mi o taková opatření, jež je možné začít realizovat
bezprostředně.
Zvolil
jsem formu výčtu se stručným komentářem. Jednotlivé body berte jako impulsy od
spolupracovníka, který není ve výkonné funkci a je si vědom, že nemá ani
související odpovědnost. Dělám si však naději, že některá z opatření by mohla
být vedením školy vybrána a realizována do konce Vašeho rektorského
funkčního období. Zaměřuji se především na nekontroverzní opatření spíše technologického
charakteru.
Snažil jsem se sdružit jednotlivé nápady do oblastí, které spolu tvoří
celky a do určité míry také odpovídají analytickým zprávám připraveným KRaV.
Konstatuji, že jde můj osobní názor a nikoli dokument projednaný a schválený
KRaV, i když řada z navrhovaných opatření byla inspirována diskusemi
v KRaV.
1.
Ke společným krokům rektora a děkanů.
Různost názorů obou stran na některé záležitosti
je faktem stejně jako zákopové manévrování a jednostranné kroky. Je možné,
dokonce pravděpodobné, že tento stav vydrží až do nových rektorských voleb.
Považuji i v této situaci za přínosné pokusit se najít strategické oblasti,
které nejsou kontroverzní, snažit se najít shodu i společné kroky
realizovatelné za současných vedení školy i fakult. KRaV nebo i já jako
jednotlivec bychom mohli tuto diskusi iniciovat a hostit, což by mohlo
dialogu pomoci. Nic se tím neztratí, lze jen získat.
2. Zvýšení prostupnosti mezi fakultami a katedrami
na fakultách.
Jednou z příčin odporu fakult
k integračním snahám ze strany vedení školy i Akademického senátu ČVUT
jsou až příliš pevné hranice mezi fakultami i katedrami. Ty jsou dány modelem
řízení, způsobem rozdělování státní dotace a dislokací místností.
Z pohledu vedoucího katedry je pro stabilitu financování nejdůležitější
zajistit pro katedru výuku povinných předmětů. V případě povinně volitelných
a volitelných předmětů je výhodné, aby si co nejvíce studentů muselo
vybírat právě z nabídky příslušné katedry. Při sestavování studijních
plánů před jejich akreditací se stává tento mocenský postoj důležitým a
ovlivňuje strukturu vyučovaných předmětů možná více než odborný pohled. U dislokace
místností je tomu podobně. Děkani a vedoucí kateder se snaží mocensky získat
místnosti či udržet stávající. Skutečná potřeba a schopnost o místnosti
pečovat zde hraje minoritní roli. Obojí vede ke stagnaci, jakou lze na ČVUT
pozorovat.
Cestou
k prolomení této bariéry ve výuce může být používání přesnější
kvantifikace, kterou nám poskytuje informační systém. Je účelné posílit podíl
volitelných předmětů napříč katedrami či dokonce fakultami. Již dnes se finance
katedře odvozují od kvantifikovaného skutečného výkonu s rozlišením na
jednoho studenta. Nedaří se zavést univerzitní pracoviště základních disciplín,
jakými je matematika, fyzika nebo cizí jazyky. Možná by bezpečným integračním
krokem bylo umožnit studentům, ať si vyberou katedru matematiky, fyziky, jazyků
na různých fakultách ČVUT, na níž předmět absolvují. Pro sjednocení by stačily
dobře formulované požadavky na předmět. Uvědomuji si problematičnost tvorby
rozvrhu studenta v tomto případě, i když při větším podílu samostatné
práce studenta by ani rozvrh nemusel být hlavním omezením.
Změnu
by vyžadoval i systém financování. Nyní se finance odvíjejí od počtu studentů
ve studijních programech. Ten by bylo potřebné doplnit o „prodej pedagogického
výkonu mezi součástmi“. Asi by bylo potřebné i sjednotit hodnocení pedagogického
výkonu mezi součástmi.
V oblasti
dislokace místností na některých školách, např. na University of Leeds
v Británii, je dynamika v používání místností zaručena systémem
placení. Katedry mají v rozpočtu na místnosti určitou částku a také za
používání místností musí platit. Pokud místnost nepotřebují, a to třeba i jen
na semestr, rády ji uvolní.
3. Interdisciplinární výuka.
Její významnější podíl je cestou k větší integritě školy. Bylo by
dobré usnadnit vznik studijních programů či jen zaměření, která
interdisciplinaritu posílí. Dobrým prubířským kamenem by mohly být učební plány
pro magisterský stupeň biomedicínského inženýrství, k němu může přispět
několik fakult i Ústav biomedicínského inženýrství. Podobně by studenti
informatických oborů mohli studovat předměty vyučované na různých fakultách
ČVUT.
4. Informovanost pracovišť ČVUT o sobě navzájem
je malá. Důsledkem je, že i pracovníci jsou zapouzdřeni a málo se zajímají
o možnost spolupráce horizontálně napříč katedrami či fakultami ČVUT. Je
potřebné vymyslet kroky, které informovanost zvýší.
Jednou bezbolestnou cestou, jak zvýšit
informovanost, je přimět katedry, ať do komisí pro obhajoby bakalářských
i diplomových (magisterských prací) jmenují pracovníky z jiných
kateder i fakult. Účast v komisích by také pomohla katedrám teoretického
základu, např. matematiky a fyziky, které by více věděly, k čemu odborné
katedry matematiku a fyziku potřebují.
5. Podíl samostatné práce studentů při studiu
by se měl zvyšovat. Vyžaduje to ovšem i změnu chování učitelů. Výsledkem
samostatné studentské práce v předmětech budou zprávy, alespoň
v odborných předmětech vyšších ročníků. Ty musí být pečlivě přečteny a
učitel studentovi musí poskytnout individuální zpětnou vazbu. Učitelé, i když
budou mít méně kontaktní výuky, stráví opravováním studentských prací více
času. Zde se je možné poučit z amerického modelu, kde je (placená) účast
doktorandů a nejschopnějších studentů vyšších ročníků při posuzování
studentských prací běžná. Pozitivním důsledkem by mělo být, že učitelé budou
mít více času na výzkum. Ti učitelé, kteří možnosti věnovat více času výzkumu
nevyužijí, a to se pozná podle aktivity a výsledků, se na výuce budou jednak
podílet více a také budou cítit, že mohou být nahrazeni.
6.
Žebříčky úspěšnosti studentů.
Mnoho
studentů ČVUT, možná i polovina, prolézá v jednotlivých předmětech s trojkou
těsně nad laťkou propadnutí. Celkově takoví studenti znají nebezpečně málo. Je
potřebné posílit motivaci studentů k lepším výsledkům. V jiných zemích se
osvědčuje vedení a zveřejňování žebříčku vztaženého k ostatním
studentům, tj. v jakém percentilu souboru uspořádaném podle výsledku student
je. Při existujícím informačním systému je jen technickou záležitostí toto zavést.
7. Studentská anketa
je důležitou zpětnou vazbou. Její zadávání a
vyhodnocování by mělo být profesionálnější, než je např. na FEL. Student by měl
odpovídat individuálně, asi přes informační systém. Vyhodnocování by mělo být
písemné na úrovni školy (ne vedoucích kateder jako na FEL) a zveřejněno na
www. Zodpovědnost a přístup ke všem informacím by měl mít vysoký funkcionář,
např. prorektor a jím sestavený malý tým. Zpracování dat a vyhodnocení by
zaručilo anonymitu studentů.
8. Hospitace.
Zcela chybí systém nezávislých hospitací, které
představují důležitou zpětnou vazbu. Začínajícím učitelům může dobrá rada zkušeného
hospitujícího ušetřit dlouhé a neefektivní vlastní tápání metodou pokusů a
omylů. Hospitace by měly být alespoň z úrovně fakulty nebo ještě lépe i z
úrovně školy. Jejich výsledky by měly být písemné a v rozumné míře
zveřejňovány. Je potřebné dát si pozor, aby se systém nestal jen bezzubou
administrativní zátěží. Celý proces by měli řídit "osvícenci", kteří
dokáží potlačit svoje lokální zájmy.
9. Celoživotní vzdělávání
může být podstatným zdrojem příjmu. Oblast je
rozumné rozmyslet z úrovně univerzity, iniciovat, nabídnout postup a ekonomický
model, který odborným katedrám usnadní zapojit se. Jelikož na ČVUT celoživotní
vzdělávání téměř neexistuje, není nutné překonávat mezifakultní bariéry jako
v jiných oblastech. Který z prorektorů má tuto oblast na starosti? Co
konkrétního pro ni dělá?
10. Prohloubit kvantifikované hodnocení
jednotlivých pracovníků ČVUT ve výzkumu i výuce.
Body za výzkumný i pedagogický výzkum jsou jedním
z kritérií hodnocení výkonu jednotlivců. Mají také stimulační význam. Samy
o sobě nezajišťují špičkovost ve výzkumu. Tu lze měřit jen srovnáním s
nejlepšími, a to hlavně pomocí na základě publikací v časopisech a
poměřovaných impaktním faktorem (jak systematicky říká prorektor Vlček).
Nejpropracovanější způsob počítání vědeckých bodů má na ČVUT asi FEL. Její systém
je rozumné zavést i na ostatních fakultách, a tak získat možnost srovnávání
napříč školou. Znalcem bodového hodnocení je prof. Zbyněk Škvor z FEL, který by
v týmu zajišťujícím případnou realizaci či vylepšení neměl chybět.
11. Posuzování a klasifikace pracovišť (asi
kateder) podle špičkového výzkumu.
Zde nemám na mysli hodnocení kvantity, ale
kvality. Inspirací je celostátní hodnocení pracovišť v Británi. Za hodnocené
období má vedoucí na úrovni katedry vybrat např. pět zaměstnanců s nejlepším
akademickým výzkumem. Hodnotí se podle jejich několika málo nejlepších
publikací. Výsledkem je klasifikace pracovišť do pěti tříd podle kvality
výzkumu, které v Británii ovlivňuje příjem pracoviště.
12. Vytvořit podmínky pro akademický výzkum
placený soukromými subjekty (typicky velkými firmami,
často zahraničními). Zde se nehodí ekonomický model doplňkové činnosti. Chybí
vnitřní předpis, který by na takový projekt umožňoval pohlížet jako na jiný
výzkumný grant. Kvestor Vospěl již na podzim 2003 s přípravou předpisu
pokročil, ale není známo, jaký je jeho současný osud.
13. Podpora transferu know-how do praxe.
V této oblasti je potřeba několika dílčích kroků.
Za prvé je dosavadní mechanismus dohod o doplňkové činnosti je na ČVUT
zatížen příliš vysokými odvody, a tak spolupráci činí na trhu jen málo
konkurence schopnou. Můžeme se poučit u škol, které díky vstřícnějšímu
administrativnímu mechanismu dohod o doplňkové činnosti se více uplatňují
na trhu v této oblasti než ČVUT. Máme na mysli Technickou univerzitu v Liberci
a VŠB v Ostravě.
14.
Podpora vzniku spin-out firem s majetkovou účastí ČVUT.
Naše
univerzita zatím nemá jedinou takovou firmu. Pokus o založení jedné firmy
probíhá, ale ukazuje se, že postup je pomalý a neohrabaný.
s ročním obnovováním by měl být vyžadován přímými
nadřízenými od všech vedoucích na úrovni kateder. Psaní plánu přiměje vedoucí,
aby si otázku lidských zdrojů rozmysleli. Aby vedoucí podle plánu a výsledků
mohli být napříč ČVUT hodnoceni, je účelné, aby plány byly vytvářeny podle jednotné
metodiky. Tu je potřebné před zavedením vytvořit.
by měl aparát školy každoročně připravovat pro
vedení školy, fakult, senáty. Je to jen technická záležitost, jejíž základní
metodika byla nalezena při sestavování analytické zprávy o lidských
zdrojích v roce 2003. Těchto údajů by se mělo využívat při řízení.
Zkušenost s údaji uvedenými v analytické zprávě o lidských zdrojích
ukazuje, že část údajů by měla být důvěrná.
17. Kontrola kvality.
Postupy pro nezávislou kontrolu kvality na ČVUT
jsou méně rozpracovány, než by měly být. Jejich zavedení je důležité, protože
bez zpětných vazeb může složitý organismus jako univerzita těžko fungovat.
Kontrole kvality jsem podrobněji věnoval v podkladu pro Autoevaluační
zprávu pro EUA, který se do finální zprávy nedostal.
18. Administrativní postupy.
Standardní administrativní postupy by měly být
dobře vymyšleny a zdokumentovány. Na ČVUT tomu tak často není. Člen akademické
obce, uživatel administrativní služby, si většinou nemůže přečíst, co má
udělat, aby daný krok splnil. Je to proto, že daný postup nemají příslušní
úředníci pečlivě rozmyšlený. Návody a předpisy by měly být zveřejněny na www a
mělo by být jasné, kdo je vytvořil a kdo za ně zodpovídá. Podle toho, jak jsou
návody a předpisy rozmyšlené a srozumitelné by měl být administrativní aparát
hodnocen.
Pokud
by zde existoval systém řízení kvality, uživatel by mohl svoji neuspokojivou
zkušenost popsat. Podle zpětných vazeb sdružovaných na jednom místě by se dalo
poznat, kde jsou problémy a podle nich se rozhodovat. S www nástroji je
realizace technicky snadná.
Kvestor Vospěl
v reakci na analytickou zprávu o lidských zdrojích napsal 24.7.2003
rozbor týkající se administrativy, který široce nezveřejnil, ale Vám a mně
předal. Některé zde uvedené myšlenky by možná stály za realizaci.
Dalším příkladem
organizační neohrabanosti ČVUT je otázka další funkce čipových zaměstnaneckých
průkazů pro vstup do prostor chráněných „kartičkou“. I když je tento úkol na
stole již více než dva roky, k použitelnému řešení se nedošlo.
Pokud budete mít k některým podnětům otázky,
rád Vám na ně odpovím.
S pozdravem
Václav Hlaváč