Předložený vědecký rodokmen sleduje předávání odborných znalostí v dlouhé řadě vztahů učitel/student. V současné době je typickým příkladem takového intelektuálního vztahu doktorské studium, tedy vztah školitele a doktoranda. V dřívějších dobách takový vztah nemusel být založen na přípravě dizertační práce a mohl vzniknout i mimo akademickou půdu. V takových případech hledáme jiný významný odborný vliv učitele na žáka. Je třeba připustit, že v nejstarších částech takto vytvořeného rodokmenu se může prolínat představa se skutečností.
Vědecký rodokmen Vladimíra Kučery začíná v oblasti filosofie a teologie a postupně přechází do matematiky, astronomie, fyziky, strojnictví, elektrotechniky a řídicí techniky. Postupujeme-li v čase nazpět, lze přirozeně najít různé linie intelektuálního vlivu, které vedou k Vladimíru Kučerovi. Linie vybraná do rodokmenu je nejdelší, kterou bylo možno nalézt. Na druhé straně je pochopitelné, že mnoho dalších vědců bude sdílet s Vladimírem Kučerou starší části jeho rodokmenu.
Posloupnost vědeckých předchůdců Vladimíra Kučery vypovídá o vzniku a vývoji technického školství v Praze. Nejstarší technická škola, Stavovská inženýrská škola, byla zřízena císařským reskriptem na návrh Christiana Josefa Willenberga v roce 1707 a v roce 1803 byla transformována Františkem Josefem rytířem Gerstnerem na Polytechnický ústav. V roce 1869 došlo k rozdělení na dva samostatné ústavy s výukou v jazyce českém a německém. Od roku 1920 nese český ústav název České vysoké učení technické v Praze.
Uvedený vědecký rodokmen dokumentuje intelektuální kruhy a sítě, které v průběhu let vznikaly kolem výrazných osobností. Mezi takové osobnosti patřili Basilios Bessarion a Leonardo da Vinci v době humanismu a renesance, Tycho Brahe a Johannes Kepler v období vědecké revoluce a Joseph Stepling a František Josef rytíř Gerstner v období průmyslové revoluce. Příkladem novodobé vědecké sítě je česko-francouzsko-mexická spolupráce dvojice Vladimír Kučera – Michael Šebek. Mnoho zajímavých vztahů také ukazují vedlejší větve rodokmenu.
K přenosu odborných znalostí dochází i při spolupráci ve výzkumu. Spolupracovníci Vladimíra Kučery přidávají k rodokmenu další dimenzi, která dokumentuje globální charakter současného výzkumu.
Každá osoba zařazená do rodokmenu je charakterizována následujícími údaji, pokud jsou známy: místo a datum narození a úmrtí; název dizertace; škola, školitel a rok obhájení; oblast výzkumu; zaměstnavatel; zastávané pozice a udělená ocenění. Tato stručná charakteristika je doplněna a podpořena informačními zdroji, často dostupnými prostřednictvím internetu. Elektronické informační zdroje jsou citovány k datu 15. září 2013.
Poděkování – Velký dík patří prof. PhDr. Marcele Efmertové a Ing. Janu Mikešovi, Ph.D. z Českého vysokého učení technického v Praze za odborné vedení a pomoc při tvorbě technické části rodokmenu (od Gerstnera k Trnkovi). Matematické části rodokmenu (od Clavia k Tesánkovi a od Collina k Bacháčkovi) byly vytvořeny díky pomoci doc. RNDr. Martiny Bečvářové, Ph.D. z Českého vysokého učení technického v Praze a doc. PhDr. Ivany Čornejové, CSc. z Univerzity Karlovy v Praze. Zbývající historické části rodokmenu byly vyhledány prostřednictvím Wikipedie a databáze Mathematics Genealogy Project. Osobní údaje současníků zařazených do rodokmenu byly poskytnuty korespondenčně.
Kliknutím na diagram vstoupíte do interaktivní verze
Bajka o doktorandovi
V lese před jeskyní sedí zajíc a ťuká do notebooku. Jde kolem liška, celá udivená, a ptá se, co dělá.
„Píšu dizertační práci,“ říká zajíc.
„A o čem?“ liška je zvědavá.
„O tom, jak zajíci žerou lišky.“
„To je nesmysl,“ liška na to, „přece každý ví, že lišky žerou zajíce, a ne naopak. Abys věděl, hned tě sežeru!“
„Jen počkej a pojď se mnou do jeskyně, můžeme o tom diskutovat,“ navrhuje zajíc a liška souhlasí. Po chvíli vyjde z jeskyně zajíc, ale po lišce ani památky.
Druhý den se objeví vlk. Situace se opakuje, jen téma dizertace je o tom, jak zajíci žerou vlky. Opět oba zmizí v jeskyni a ven vyjde jen zajíc.
Třetí den přijde medvěd. Stejná situace, jen téma dizertace se mění: Jak zajíci žerou medvědy. Výsledek je stejný, oba zmizí v jeskyni a ven vyjde jen zajíc.
Po chvíli se z jeskyně vynoří lev a zařve: „Ještě někdo má zvídavý dotaz na mého doktoranda?“
A ponaučení? Nezáleží na tématu dizertace. Záleží jen na tom, kdo je tvůj školitel.